Disociace a DID: když psychika rozdělí to, co nebylo možné unést

Disociace nemusí být na první pohled vidět. Člověk může běžně komunikovat, chodit do školy nebo do práce a současně mít části svého prožívání, vzpomínek nebo každodenního života, ke kterým nemá plný přístup.

Někdo popisuje pocit odpojení od vlastního těla či emocí, jiný zvláštní neskutečnost okolního světa. Mohou se objevovat výpadky paměti, chybějící úseky dne nebo výrazné změny vlastního prožívání. U některých lidí je narušení kontinuity identity natolik výrazné, že může odpovídat disociativní poruše identity – DID.

Ve své psychoterapeutické praxi se dlouhodobě věnuji traumatu, komplexnímu traumatu a disociativním obtížím včetně DID. Právě při této práci jsem se naučila, že nejdůležitější není co nejrychleji zjistit, co všechno se uvnitř člověka skrývá. Mnohem důležitější je porozumět tomu, jak jeho psychika funguje dnes a zda je vůbec bezpečné se k některým zkušenostem v danou chvíli přibližovat.

Disociaci nepoznávám podle jednoho projevu

Disociace může ovlivňovat paměť, emoce, tělesné prožívání, vědomí i pocit vlastní identity. Samotný pocit odpojení ale ještě neznamená DID. Stejně tak změna hlasu, mimiky nebo chování není sama o sobě důkazem této diagnózy.

Proto klienta potřebuji sledovat v čase a v souvislostech. Zajímá mě kontinuita paměti, výpadky času, změny emočního naladění, orientace v přítomnosti i to, zda si klient pamatuje předchozí části sezení. Současně si všímám hlasu, slovníku, mikromimiky, svalového napětí, držení těla, pohybů nebo kontaktu očima.

Jednotlivý mikroprojev mi neříká diagnózu. Změna celého stavu člověka je ale informace, kterou nepřehlížím.

Právě postupným skládáním těchto informací může začít vznikat obraz, který na prvních setkáních vůbec nemusí být zřejmý.

Když „zapomnětlivost“ nebyla jen zapomnětlivost

Jeden z nejsložitějších případů své praxe zpracovávám v připravované knize Příběhy z terapeutovny. V publikované podobě vystupuje klient pod změněným jménem Alex a jeho kapitola nese název Mozaika Alexovy duše.

Do terapeutovny přišel ještě jako dospívající. Na začátku se mluvilo především o zapomnětlivosti a problémech se soustředěním. Při podrobnějším mapování se ale ukázalo, že Alex nezapomínal jen běžné informace. Mizely mu celé úseky času. Někdy se ocitl na místě, kam si nepamatoval, že by šel.

Později mi řekl:

„Ve mně jsou i jiné osoby.“

Mým úkolem nebylo tuto větu okamžitě potvrdit ani vyvrátit. Potřebovala jsem nejprve porozumět tomu, co konkrétně prožívá.

Během dalších setkání se objevovaly výraznější změny stavu – měnil se hlas, výraz obličeje, svalové napětí, mikromimika i způsob komunikace. Postupně jsme proto začali mapovat jeho vnitřní svět. Vznikaly kresby a diagramy, zaznamenávali jsme jednotlivé části, jejich vztahy, emoce, role a míru vzájemného kontaktu.

Nešlo mi o to vytvořit seznam co největšího počtu identit. Potřebovala jsem pochopit jejich vnitřní logiku – co jednotlivé části nesou, před čím chrání, kde spolu dokážou komunikovat a kde naopak existují bariéry a výpadky paměti.

Celý Alexův příběh a další příběhy ze své psychoterapeutické praxe představuji také na stránce připravované knihy:

Příběhy z terapeutovny – připravovaná kniha

U DID má bezpečí přednost před odkrýváním minulosti

U komplexní disociace může být velmi lákavé pátrat po traumatické události, která „to všechno vysvětluje“. Právě zde ale může terapeutická zvědavost začít škodit.

Pokud klient vzpomínku nemá, nepovažuji za svůj úkol ji z něj dostat.

V Alexově terapii jsme například narazili na příběh malé vyděšené části jeho vnitřního systému. Alex rozuměl souvislostem, které jsme společně skládali, ale řekl jednoduše:

„Já si to nepamatuju.“

Mohla jsem se začít podrobně vyptávat a snažit se překonat bariéru. Neudělala jsem to. Pracovali jsme s tím, co bylo skutečně dostupné – s příběhem, který dokázal slyšet, s jeho aktuální reakcí a s drobnými mikroemocemi, které se objevovaly v jeho tváři.

Pro danou chvíli to stačilo.

Nemusím otevřít dveře násilím jen proto, že tuším, že za nimi něco je.

Proto má u výrazné disociace velký význam stabilizace, bezpečí, orientace v současnosti, zvládání krizových stavů a postupné zlepšování komunikace uvnitř celého systému.

Stejně tak pro mě není cílem jednotlivé části co nejrychleji „odstranit“. V jedné fázi Alexovy terapie jsem sama vnímala slučování některých částí jako jednoznačný terapeutický úspěch. Později se ukázalo, že jedna z nejvíce chráněných částí systému zůstávala dlouhou dobu izolovaná.

Byla to pro mě důležitá profesní zkušenost.

Menší počet částí ještě automaticky neznamená větší stabilitu. Podstatnější je pro mě, zda se snižují výpadky času, zda klient lépe rozumí vlastnímu prožívání, zda mezi částmi vzniká více spolupráce a zda dokáže bezpečněji fungovat ve svém současném životě.

EMDR a SCIT při disociaci a DID

Při práci s traumatem používám také EMDR terapii, ale u výrazné disociace nebo DID nepovažuji přímé zpracování traumatických vzpomínek automaticky za první krok.

Nejdříve potřebuji posoudit, jak stabilní klient je, zda dokáže regulovat narůstající zátěž, jak výrazné jsou amnestické bariéry, zda se dokáže vracet do přítomnosti a zda mezi jednotlivými částmi systému existuje dostatečná míra komunikace a spolupráce.

U komplexní disociace proto může být schopnost poznat, kdy ještě trauma nezpracovávat, stejně důležitá jako samotná znalost EMDR protokolu.

[Více o EMDR terapii]

Ve své práci využívám také vlastní integrativní přístup SCIT – Somatic-Cognitive-Integrative Therapy. Disociace totiž velmi názorně ukazuje, že jednotlivé složky lidského prožívání nemusí být vždy plně propojené. Člověk může něco vědět, ale necítit to. Může něco intenzivně cítit, ale nedokázat tomu dát význam. Tělo může reagovat na zkušenost, ke které vědomá vzpomínka není dostupná.

Proto mě zajímá postupné propojení tělesného prožívání, emocí, kognitivního porozumění a jednotlivých částí životní zkušenosti – bez tlaku na rychlost a bez násilného spojování.

[Více o SCIT terapii]

DID není divadlo několika osobností

DID bývá v populární kultuře představováno především prostřednictvím rozdílných jmen, hlasů a dramatických „přepnutí“. To jsou projevy, které přitahují pozornost zvenčí. Pro člověka samotného ale mohou být mnohem závažnější výpadky času, nejistota v tom, co dělal, ztráta kontinuity vlastního života, vztahové problémy, nebezpečné chování nebo stavy výrazného odpojení.

Proto se při terapii nesoustředím na fascinaci jednotlivými identitami.

Zajímá mě člověk jako celek.

A především otázka:

Co potřebuje, aby jeho vnitřní svět už nemusel být organizován především kolem přežití?

Alex mě naučil, že u těžké disociace nestačí mít metodu, vytvořit propracovanou mapu systému ani být dostatečně zvědavá. Je potřeba umět čekat, všímat si malých změn a připustit, že některé části zkušenosti se mohou objevit až tehdy, když je pro ně terapeutický vztah a současný život dostatečně bezpečný.

Mozaika Alexovy duše v připravované knize

Alexův příběh je jedním z několika skutečnými terapeutickými příběhy inspirovaných kapitol připravované knihy Příběhy z terapeutovny.

Kniha není jen o diagnózách a terapeutických metodách. Zachycuji v ní také vlastní terapeutické uvažování – chvíle, kdy vytvářím pracovní hypotézu, kdy ji musím přehodnotit, čeho si během sezení všímám a co mě jednotliví klienti během let naučili.

Vedle Mozaiky Alexovy duše v ní vznikají například příběhy Matematika zmaru, Antilopa na savaně, Predátor v křesle, Stín nevyplakaného dítěte, Maska pro zrcadlo nebo Sloní síla.

Přečíst více o připravované knize Příběhy z terapeutovny

Pokud zažíváte výrazné pocity odpojení, nevysvětlitelné výpadky času nebo změny vlastního prožívání, není nutné před příchodem do terapie vědět, zda jde o DID nebo jinou formu disociace. Nejprve společně mapujeme konkrétní obtíže, jejich souvislosti, míru stability a další možné příčiny.

Psychoterapii se věnuji 20 let a mám za sebou více než 8 000 hodin přímé psychoterapeutické práce s klienty. Pracuji s dospělými, dětmi a dospívajícími a dlouhodobě se zaměřuji na trauma, komplexní trauma a disociativní obtíže a poruchy včetně DID.

[Více o psychoterapii]

[Rezervovat termín]